„Co se stane ve východní Evropě, nezůstane ve východní Evropě. Přímo nás to ovlivňuje i tady v Pacifiku.“ Těmito slovy okomentoval minulý týden japonský ministr zahraničí Jošimasa Hajaši konflikt na Ukrajině. Z úst japonských politiků obdobná vyjádření zaznívají často, císařství je jedním z nejaktivnějších asijských podporovatelů Ukrajiny. Nenápadná událost z minulého týdne, kdy Japonsko oznámilo, že jedná o otevření styčné kanceláře NATO v Tokiu, podtrhuje, že nezůstává jenom u slov.
Japonsko není členem Aliance, společně s Austrálií, Novým Zélandem a Jižní Koreou ale patří mezi tzv. partnery, s nimiž NATO spolupracuje. Japonský premiér Fumio Kišida se jako vůbec první japonský představitel loni zúčastnil summitu Aliance v Madridu. Spolupráce běží i na jiných úrovních: Japonsko, Itálie a Velká Británie oznámily společný vývoj bojových letadel.
Budoucí kancelář Aliance v Tokiu, která by měla začít fungovat příští rok, má umožnit snazší konzultace a setkávání zástupců Aliance a asijských partnerů. Prohlubování vztahů mezi Japonskem a NATO pak odráží dva trendy: na straně Aliance větší ochotu zabývat se rostoucím čínským vlivem, na straně Japonska rostoucí vojenskou angažovanost v regionu. Když japonští politici říkají, že „východní Asie může být Ukrajinou zítřka“, jako to loni formuloval premiér Kišida, nevyjadřují tím nutně obavu z ruské agrese vůči nim (ačkoli vztahy mezi Japonskem a Ruskem jsou napjaté). Obavy ze zopakování „ukrajinského scénáře“ míří směrem k Číně a nejistotě kolem Tchaj-wanu. Jakýkoli konflikt by se Japonska, jehož nejzápadnější ostrov Jonaguni se od Tchaj-wanu nachází pouze 112 kilometrů, velmi výrazně dotkl.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
