Zřejmě všichni se těšíme na nějaké obyčejné volby. Ani letos nám to nevyjde. Česká společnost sice projevila velkou odolnost, takže by zvládla i další zkoušku, ale někdy se nohy pod těžkým batohem prostě unaví. Jsme na velmi náročné cestě a je jen na nás, jestli se trochy zátěže zbavíme, anebo si do batohu naopak přibalíme kamení. Přitom jsme krok od změny, které se občas říká civilizační.
Zemanův učeň
Když jsme v Respektu začali před několika týdny chystat téma o prezidentské éře Miloše Zemana, kladli jsme si otázku, jestli stojí za to připomínat fakta, která většina z nás zná. Jakmile jsme ale začali sepisovat kroky současného prezidenta, byla to více než jen rekapitulace. Vyvstala před námi ze stínu systematická destrukce právního i politického systému, zrazování země v zájmu krvavého Vladimira Putina a Číny, napadání menšin, občanské společnosti, ochrana zločinců, přepisování historie a zrazování spojenců. Je to tak strašlivý výkon, že pro něj zatím nemáme definici.
V letošních prezidentských volbách budeme rozhodovat, jestli si za hlavu státu zvolíme Zemanova učedníka Andreje Babiše, který je ale ještě nebezpečnější než jeho politický učitel. Babiš je v plné síle, vlastní politickou stranu, která s velkou pravděpodobností vyhraje příští volby, disponuje pohádkovým bohatstvím, jež využívá během kampaně, a k dispozici má nemalou část mediální scény, která mu slouží. Když jde o hanění oponentů, je to sekáč, jakmile ale má mluvit o ruské válce proti Ukrajině, kroutí se a utíká k frázím, které pochopitelně pomáhají Putinovi. Po dvaceti letech dvou proruských prezidentů potřebuje Česko někoho s jasným prozápadním postojem, ne lavírujícího zbabělce, který je navíc obtěžkán břemenem kauz a střetů zájmů, jež brzdí celou zemi.
Pokud by Babiš vyhrál, nepůjde jen o to, že bude dalším člověkem nehodným nejvyššího postu v zemi, a my budeme muset další roky bránit demokratický systém proti predátorovi. Výhra majitele Agrofertu by přinesla i posílení dojmu, že Češi prostě více uctívají ty, kteří moc zneužívají, než ty, kteří ctí rovnováhu sil a myslí na občany.
Babiš není mužem idejí. Fakt, že nezná Švejka od Jaroslava Haška, může být šokující jen pro ty, kteří šéfa ANO dosud pozorně nesledovali. Sám se přece chlubil, že knihy nečte. Svět nepromýšlí, vnímá ho jen jako místo, kde se neustále bojuje o moc a přístup k penězům. Jako by se řídil citátem z knihy Dům z karet: „Politik by se neměl moc zdržovat přemýšlením, jinak mu nezbude čas krýt si záda.“
Může se Babišovi podařit ošálit veřejnost a stát se prezidentem? Zatím volí strategii, která vedla k úspěchu ve všech dosavadních prezidentských volbách, v nichž nebyl dopředu znám vítěz. Snaží se budit dojem, že se úplně změnil. Že to je naivní? Zkušenost ukazuje, že to funguje.
Poprvé tato taktika vyšla v roce 2003. „Klíčem bylo ukázat Václava Klause jako nekonfliktního politika. To, jak se choval během své kandidatury, bylo naprosto odlišné od toho, jak se kdy choval předtím i potom,“ popsal mi před lety do knihy Hledá se prezident strategii Klausův vyjednavač Miroslav Beneš. O deset let později jsme v Respektu připomněli, že Miloš Zeman volí stejnou taktiku: „I když se dnes Zeman snaží v médiích tvářit jako střízlivé a vstřícné dobračisko, je těžké tomu věřit.“ A vyhrál.
Andrej Babiš tvrdí, že se změnil, je prý nad věcí, zklidnil se. Ne, je to trik, kterému by bylo naivní potřetí za sebou skočit na lep.
Nabídka
Alternativa ke králi Agrofertu I. na Hradě je jasná. Petr Pavel a Danuše Nerudová jsou dobří kandidáti. Mohou zahájit tradici, kterou tolik potřebujeme, a sice tradici civilní hlavy státu, od které neuslyšíme brilantní intelektuální úvahy, nebudeme si vypisovat jejich citáty jako u Václava Havla či Tomáše G. Masaryka, ale budou dobře spravovat svěřený úřad. Kdyby se to podařilo naplnit, ulevilo by se české společnosti způsobem, který si po sadomasochistických deseti letech zřejmě ani většina z nás neumí představit.
Oba mají šrám na svém životním příběhu. Petr Pavel byl komunista, a kdyby nepřišla revoluce, nepochybně by jako voják stál na straně totalitního státu. Měl nicméně štěstí, že revoluce přišla a on už dostudoval coby člen demokratické armády.
Komunistická minulost bude vždy vážný šrám. Ale zároveň jsme v době, kdy už čelíme jiným výzvám a je podstatné, jak se ke své minulosti postavil. Petr Pavel 33 let sloužil českému státu, a to v nejvyšších patrech armády i NATO. Sloužil dobře a totalitní minulost neobhajuje.
Ze slušné a věcné hlavy státu by těžila drtivá většina společnosti.
Andrej Babiš dostal také šanci své totalitní selhání odčinit. V devadesátých letech sice patřil ke zdejšímu porevolučnímu kartelu, kdy i díky vazbám mezi bývalými komunisty a novými politiky závratně zbohatl, ale pak se rozhodl sloužit státu a vstoupil do politiky. Tam mohl ukázat, nakolik bylo jeho předrevoluční selhání omylem, a hřích si odpracovat. Viděli jsme ale, jak dokonalým produktem normalizace je. Slabší se snaží zadupat do země, před silnějšími si lehá na záda a jeho politický program se jmenuje: Já.
Danuše Nerudová je spojena s chybami při řízení Mendelovy univerzity v Brně. Fakt, že se tam děly nepřístojnosti při udělování doktorátů některým zahraničním studentům, nikdo nezpochybňuje. Jako rektorka pochopitelně nesla odpovědnost za svou instituci. Měla jednat rychleji a jasněji. Z toho, co víme, ale zatím nemířilo ani jedno obvinění k tomu, že by ze situace sama nějak profitovala.
Nejde o to, že by se zmiňované kauzy měly bagatelizovat. Důležité je ale poměřovat širší celek, který dotyčné kandidáty tvoří. A nepochybně Pavel i Nerudová patří k tomu lepšímu, co český veřejný prostor v souvislosti s politikou nabízí. Oba jsou jasně prozápadně orientovaní, mají slušný rozhled, jazykovou vybavenost, vnímají největší výzvy současnosti, jako jsou klimatické změny, ruská válka či vstřícnost k menšinám. Ani jeden není součástí politické scény, takže jejich zvolením nedojde k posílení jednoho uskupení na úkor ostatních a dá se očekávat, že každá vláda v nich bude mít zároveň partnery i kontrolory.
Nejedlý občan
Vraťme se ale ještě k podstatě letošních „neobyčejných“ voleb. Odehrávají se ve chvíli, kdy nedaleko našich hranic zuří válka. Řešíme zásadní energetické a ekonomické otázky. A navíc jsme silně rozhádaní, rozdělení, často kvůli aktivitám proruských manipulátorů. Česko potřebuje na Hradě člověka, který bude strážit ústavnost, demokratické instituce a západní orientaci země. Už jen fakt, že nový prezident či prezidentka vybere drtivou většinu ústavních soudců, definuje tuto zemi na několik let dopředu.
Ze slušné a věcné hlavy státu by těžila drtivá většina společnosti. Až si jednou stoupenci Miloše Zemana sednou ke stolu a zkusí sepsat, co pro ně konkrétně jako prezident udělal, budou šokováni, že list možná zůstane prázdný. Pakliže si tedy nebudou dělat výpisky Martin Nejedlý, Vratislav Mynář či Vladimir Putin. Ti si mohou koupit celý sešit.
Pokud si chceme užívat rozdělení společnosti, střet zájmů, nekonečné konflikty a hysterické výlevy, máme na kandidátním lístku k zaškrtnutí Andreje Babiše. Jestliže ale hledáme slušné správce prezidentského úřadu, kteří mohou dělat chyby, ale nehrozí od nich tunelování české státnosti, máme k dispozici dva kandidáty s šancí na vítězství: Danuši Nerudovou a Petra Pavla.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
