Churchill se nemýlil

V posledních několika měsících jsme se silně obávali o křehkou demokracii. Zdálo se, že systém má reálné problémy od Spojených států nebo Brazílie po Švédsko či Itálii. Ve skutečnosti volby ve všech vyjmenovaných příkladech nakonec zkrotily nejvíce neliberální síly a politický střed alespoň dočasně obstál. Zároveň vidíme náznaky systémové slabosti v některých nejmocnějších světových autokraciích.

Nejkřiklavějším příkladem je Čína, kde vládnoucí moc právě čelí bezprecedentní vlně protestů. Těžištěm problémů je neochota ústřední vlády změnit svůj přístup k epidemii covidu-19. To je problém typický pro diktatury, v nichž je rozhodovací proces uzavřený, hierarchický a nemusí se nikomu z ničeho odpovídat. Demokratičtí vůdci naproti tomu na rozdíl od autokratů čelí neustálému tlaku na to, aby svoje postoje změnili. V demokraciích zní neustále hlasitá kritika vlády, experti a pozorovatelé, kteří nejsou její součástí, předkládají alternativní strategie. Lídři vědí, že je čekají volby, takže pokud jejich vlastní návrhy nefungují, je potřeba přistoupit ke změnám – nebo budou vyměněni oni sami.

Vlastního štěstí strůjci

V moderních společnostech jsou přitom popsané problémy stále složitější. Vezměme v úvahu rozdíl mezi Čínou v éře demonstrací na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 a dnes. Na konci osmdesátých let žilo v čínských městech pravděpodobně pouze několik milionů vysokoškolsky vzdělaných Číňanů. Dnes má vysokoškolské vzdělání 200 milionů obyvatel Číny, a k tomu…