Jako zásadní aktéři vzdělávacího procesu neměli ještě donedávna téměř žádné slovo. A nakonec se o něj ani moc nehlásili. To se ale v posledních letech dramaticky mění. Rodiče stále více zajímá, jak a co se učí jejich děti, a neváhají dát školám svůj názor najevo. Byť ne vždy je to ku prospěchu věci. Někteří pak nespokojenost s nabídkou existujících škol řeší tím, že si otevřou školu vlastní.
Pazdrát a Pivoňka
Novináři na cestách dostávají od zpovídaných lidí malé pozornosti vcelku běžně, ale aby si z návštěvy vesnické základní školy odváželi spodně kvašený světlý ležák, to se často nestává. Přesto návštěva Základní školy Pivoňka v malé obci Chříč ležící přímo na hranicích Plzeňského a Středočeského kraje přinese kromě debaty o škole vedené ve třídě nad kávou a koláčem také jedenáctku Pazdrát a třináctku s názvem Old Shatterhand. Tady to ale dává dokonalý smysl – malou základku totiž provozují majitelé místního pivovaru.
Jana Jakubičková se s manželem Petrem do Chříče z Prahy přestěhovala poté, co v roce 2009 společně s partou přátel koupili a začali obnovovat zchátralý pivovar. Postupně se jim narodily děti, nějaký čas ale neřešili, že ve vesnici o zhruba dvou stovkách obyvatel není od roku 2008 škola. Jak ale potomci dorůstali, začali se rozhlížet po okolí a zjistili, že jim žádná ze škol v okolních obcích úplně nevyhovuje. „Jde o klasické venkovské školy, kde se hodně jede frontální výuka, moc se neřeší participace dětí, že by se třeba mohly nějak vyjádřit,“…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
