Láska pod dohledem

Talvír je jedním z nejnejistějších lidí, které jsem kdy poznala. Na cestu do Deer parku v jižním Dillí se ptá téměř každého, koho míjíme – přestože kráčíme ulicí s pramálo odbočkami. „Děkuji, že sis na mě udělala čas. Tohle jsem ještě nikdy nezažil,“ vyhrkne se sklopenýma očima poté, co se usazujeme na lavičce za majestátními rudými hradbami z éry mughalské říše. Stmívá se, vrány krákají jako smyslů zbavené.

Talvír (jméno bylo na jeho přání změněno) mi před pár dny pomohl v metru, když automat na jízdenky odmítal spolykat mé pomuchlané bankovky. Byla jsem v Dillí nová a Talvír se zdál milý, pročež jsem po krátkém rozhovoru souhlasila s výměnou telefonních čísel a následně s pozvánkou na procházku. Neměla jsem nejmenší tušení, že to pro něj bude vůbec poprvé, kdy půjde „jen tak“ sám ven s dívkou, s níž není příbuzný. Přitom je mu čtyřiatřicet let a je docela pohledný.

„Uvízl jsem mezi tím, co chci já a co chce moje rodina,“ shrnuje svou situaci. Dostalo se mu dobrého vzdělání, pracuje v rodinném podniku, peněz má víc než dost. Jeho velmi konzervativní rodiče nicméně dosud kontrolují, s kým se stýká. Randit před svatbou má zakázáno. A s ohledem na jeho „lukrativní profil“ musí jeho budoucí manželka splňovat nejedno náročné kritérium.

Před dvěma lety se Talvír málem oženil poté, co mu rodiče vybrali dívku na manželské seznamce. Ověřili všechno: kastou či vzděláním počínaje, pověstí její rodiny konče. Talvír svou málem ženu popisuje jako dobrou a hezkou dívku. Nechtěl…