Láska pod dohledem
Domluvené svatby jsou v Indii stále běžné, páry ale pomalu berou věci do vlastních rukou
Talvír je jedním z nejnejistějších lidí, které jsem kdy poznala. Na cestu do Deer parku v jižním Dillí se ptá téměř každého, koho míjíme – přestože kráčíme ulicí s pramálo odbočkami. „Děkuji, že sis na mě udělala čas. Tohle jsem ještě nikdy nezažil,“ vyhrkne se sklopenýma očima poté, co se usazujeme na lavičce za majestátními rudými hradbami z éry mughalské říše. Stmívá se, vrány krákají jako smyslů zbavené.
Talvír (jméno bylo na jeho přání změněno) mi před pár dny pomohl v metru, když automat na jízdenky odmítal spolykat mé pomuchlané bankovky. Byla jsem v Dillí nová a Talvír se zdál milý, pročež jsem po krátkém rozhovoru souhlasila s výměnou telefonních čísel a následně s pozvánkou na procházku. Neměla jsem nejmenší tušení, že to pro něj bude vůbec poprvé, kdy půjde „jen tak“ sám ven s dívkou, s níž není příbuzný. Přitom je mu čtyřiatřicet let a je docela pohledný.
„Uvízl jsem mezi tím, co chci já a co chce moje rodina,“ shrnuje svou situaci. Dostalo se mu dobrého vzdělání, pracuje v rodinném podniku, peněz má víc než dost. Jeho velmi konzervativní rodiče nicméně dosud kontrolují, s kým se stýká. Randit před svatbou má zakázáno. A s ohledem na jeho „lukrativní profil“ musí jeho budoucí manželka splňovat nejedno náročné kritérium.
Před dvěma lety se Talvír málem oženil poté, co mu rodiče vybrali dívku na manželské seznamce. Ověřili všechno: kastou či vzděláním počínaje, pověstí její rodiny konče. Talvír svou málem ženu popisuje jako dobrou a hezkou dívku. Nechtěl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
