„Musíme je vzít za držku“

Ladislav Vrabel, v současné době nejznámější český radikál, září štěstím. Na začátku září se mu podařilo zaplnit Václavské náměstí sedmdesáti tisíci demonstranty proti vládě a teď, o svátečním říjnovém pátku, stojí na té samé tribuně, za svými zády má více řečníků než minule a při pohledu do davu pod sebou si pochvaluje, že „je to tu zase“. „Stojíme na pokraji ekonomického kolapsu. Potřebujeme politiky, kteří budou ochotní udělat přímo smlouvu s Ruskou federací na dodávkách plynu s Českou republikou,“ popisuje Vrabel jeden z důvodů, proč demonstraci svolal.

Vládu tepe za rostoucí ceny energií, Česko vykresluje jako „vazala“ Západu. „Potřebujeme politiky, kteří nebudou poslouchat příkazy z Washingtonu, Bruselu, z Pentagonu nebo Kyjeva, ale budou poslouchat lidi na Václavském náměstí. Česko na prvním místě,“ křičí Vrabel směrem k davu pod ním. Lidé provolávají „demise, demise“, současnou vládu označují s odkazem na příjmení premiéra Petra Fialy za „fialovej hnus“ a o ministrech a novinářích mluví jako o „parazitech, přisátém jmelí, které nás rdousí“.

Nad hlavami přítomných se vznášejí české vlajky, řada z nich má na klopě připnutou placku s nápisem „Občan odporu“. A odpor je tu velký. „Volám po změně systému a bude klid. Vystupme z Evropské unie a NATO, to jsou ty kameny, které nás táhnou ke dnu. Nebudeme zatím používat žádné násilí, ten čas ještě nepřišel. Podle ústavy ale máme právo se bránit,“ skanduje po Vrabelovi do mikrofonu bloger Pavel Matějka.

Na pódiu postupně vystupuje šéfka komunistů Kateřina Konečná a stranický kandidát na prezidenta Josef Skála, další prezidentský kandidát radikálů Hynek Blaško, expremiér Jiří Paroubek, hlavními hvězdami jsou ale ti, které donedávna většina veřejnosti neznala: vedle Vrabela například odpůrce očkování a stoupenec ruského prezidenta Vladimira Putina Jakub Netík. Než vystoupí, lidé se s ním fotí, říkají, že je pro ně vzorem odvahy, protože se nebojí říkat věci na plnou pusu.

„Chtěl bych tu naplnit kalich svobody, víry a lásky. Je to nádherný pohled na vás všechny. Vidím spojení, jednotu. Náš největší nepřítel je strach. Vidíme kroky vlády kolem sebe, neštítí se znásilnit naše práva, vidíme tady precedent strachu, který použila, tím jsou Patrik Tušl a Tomáš Čermák,“ odkazuje Netík na v týdnu odsouzené druhy v národoveckém boji, které soud za jejich internetové pobídky k násilí vůči ukrajinským uprchlíkům poslal na deset, respektive šest měsíců do vězení. „Necháte se vládou zastrašit?“ ptá se Netík. „Ne! Nikdy!“ burácí dav.

Oproti září je na Vrabelově akci méně nespokojenců, policejní statistiky mluví o nižších desítkách tisíc. Pořadatelé se ale nevzdávají, tvrdí, že to jsou zmanipulovaná čísla, a slibují si, že jejich stoupenců bude přibývat a že budou přitvrzovat. Někteří z nich přitom přitvrdili už natolik, že se svými vyjádřeními, v nichž podněcovali k násilí, dostali tak daleko za hranu zákona, že tu jako Tušl s Čermákem nemohou být. Další naopak soudy osvobodily, a Česko tak hledá tu nejsprávnější obranu proti nenávisti.

Rozbourat celou strukturu

Pět dní před páteční demonstrací přichází Ladislav Vrabel na sjednanou novinářskou schůzku do pizzerie v centru Prahy i se svojí srbskou manželkou Bojanou Vurdeljou. Objednají si pizzu napůl a on pak bez úvodu začíná proslov. Vzpomínky na to, jak v jižních Čechách před mnoha lety bojoval s korupcí a jak „po něm pak šli“, se brzy rozprostřou na celkový obraz světa, který organizátor z Václaváku kolem sebe vidí. Vyznat se v obecném shluku slov o nepravostech a korupci páchaných „elitou“ a zda je tím myšlena aktuální česká vláda, kterou lidem sliboval na náměstích „sundat“ pomocí petice, a jak chce změnu vlastně udělat, není jen tak. Vyměnit vládu podle Vrabela nestačí, chce rozbourat „celou mocenskou strukturu“.  „Jinak ta další vláda bude zase pracovat pro globalistické struktury,“ tvrdí.

„Naše republika nese hodnoty, které vás dnes stály svobodu.“

Vrabelův plán na politickou, ekonomickou, finanční, průmyslovou a vojenskou nezávislost Česka má několik, jak on uvádí, pilířů. „Ten hlavní pilíř jsou lidé,“ říká Vrabel. „Je jenom potřeba jim vysvětlit, že příčinou problému je závislost na globalistických strukturách, protože ty globalistické struktury mají nějaký plán.“ Jedním z bodů tohoto plánu je podle Ladislava Vrabela „program na přesídlení národů“. Ten se naplňuje právě teď přidělováním dočasné ochrany Ukrajincům, která ve skutečnosti není dočasnou a má za cíl přeskupit a smíchávat národy, v řeči pana Vrabela je „ředit“.

Po půlhodině hovoru není jasné, jestli pan Vrabel našel skrze sousloví „globalistická struktura“ způsob, jak na nic nikdy neodpovědět, nebo zda skutečně propadl konspiračním teoriím. Každopádně podezření, že demonstracemi tahá lidi za nos a že mu slouží jen k vybírání peněz na jeho dluhy, je na světě. To se potvrdilo veřejným sporem Vrabela se spolupořadatelem demonstrací Jiřím Havlem o to, komu patří statisíce vybrané od stoupenců, které skončily na Havlově kontě – na Vrabelově by nebyly v bezpečí před insolvenčním správcem. Spor už je urovnán, nicméně otázka po Vrabelově motivaci k burcování náměstí zodpovězena není. Chystá se tedy časem do politiky? „Nikdy neříkej nikdy.“ Tak alespoň – znamená ta jím vyhlašovaná česká vojenská neutralita, že chce odejít z NATO? „Pro mě není důležitý odchod z NATO, ale aby Česká republika byla vojensky neutrální,“ říká Ladislav Vrabel. Pak si slovo bere jeho žena. „Vy jste proukrajinská,“ oznamuje. „Neměla byste být ale spíš neutrální?“