Prezident Joe Biden je v Bílém domě rok a Amerika není nadšená. Podle některých průzkumů jsou jeho preference ještě horší, než byla po roce působení v úřadu podpora Donalda Trumpa. O té se ovšem tehdy psalo, že je nejnižší v měřené historii.
Pro ty, kteří viděli v Bidenově tažení na Bílý dům především způsob, jak z něj legitimně vyhnat nebezpečného populistu, to může být překvapení. Cíl byl přece splněn, Trump je i s rodinným klanem na Floridě a do vládní politiky se vrátila civilnost, až občasná nuda. Nejmocnější politik nejmocnější demokracie světa opět mluví racionálně a nikdo se nemusí obávat, co kdy vypadne z jeho účtu na Twitteru. Kdo si dovolil v něco takového před rokem a půl doufat?
Podobným pozorovatelům ale unikl jeden rys. Biden se v posledních měsících kampaně začal profilovat téměř jako reinkarnace legendárního tvůrce Nového údělu Franklina D. Roosevelta. Jestliže zpočátku sliboval vrátit Ameriku před éru nacionalisticko-populistického běsnění, do úřadu už vstoupil jako politik-vizionář. Snaha o prosazení Zeleného nového údělu, přetaveného do reformní legislativy v hodnotě více než tři biliony dolarů, ospravedlňovala skutečnost, že USA se nacházejí uprostřed pandemické krize. A jak shodně vědí čtenáři levicové Naomi Klein i pravicového Miltona Friedmana, škoda krize, která padne vedle. K prosazení hlubinných reforem je zapotřebí okamžiku, kdy je společnost nestabilní. V klidu se do změn nikomu nechce.
Rozmáchlé a nenaplněné reformní sliby jsou dnes…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
