Asi nejsmutnější knížka, jaká kdy vznikla o Janu Werichovi. Tereza Brdečková ji věnovala osudovým ženám známého herce, komika a dramatika, tedy ženě Zdeničce a dceři Janě, k sepsání ji nicméně inspirovalo hlavně dávné přátelství s Werichovou vnučkou Zdenkou přezdívanou Fanča, nyní žijící v Curychu. Brdečková se snaží vyprávět příběh celé rodiny s důrazem na její přehlížené ženské aktérky.
Málokdo asi ví, že Zdenka Werichová dokázala za války osobní intervencí u ženy amerického prezidenta Eleanor Rooseveltové dostat z marocké internace na svobodu výtvarníky Adolfa Hoffmeistera a Antonína Pelce. Ale třeba i to, že Jana, vyrůstající ve stejné době v Americe, komunikovala s rodiči dlouho výhradně v angličtině. Právě Werichova dcera obestřená mýty o domnělé herecké neschopnosti je v knize klíčovou postavou – a dosud neznámé dopisy, Werichovy deníky i rodinné fotografie ji nastiňují jako v životě sice nešťastnou, nicméně vtipem, intelektem a talentem obdařenou ženu. „Pak tu byla Z. Watersonová, prodávala kabát, naštěstí mám moc velikou prdel a nešel mi, takže jsem nic nemusela vysvětlovat. Přece jen jsou ty partie někdy k něčemu dobré,“ napsala kupříkladu devatenáctiletá Jana svým rodičům z výletu s přáteli do Sudet.
Dokázala si ze sebe dělat legraci, a Brdečková proto Werichovi nedokáže odpustit, čeho si zřejmě řada lidí koncem šedesátých let nevšimla. Totiž jak přezíravě a tvrdě se k Janě choval, když s ním natáčela populární rozhlasové pásmo Táto, povídej. V…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
