Unaveni testosteronem

Už dlouho jsme zvyklí číst o ženách v čele emancipovaných skandinávských států a na Západě obecně – Amerika má ostatně od letoška první viceprezidentku. Teď jako by přišla další novinka: začaly povstávat Východoevropanky. Prezidentské volby v Moldavsku poprvé vyhrála žena, Estonsko má jako jediné na světě ženy současně na postu hlavy státu i vlády, prezidentku Zuzanu Čaputovou na Slovensku nikdo nezpochybňuje. Je to náhoda, práce médií, nebo má úspěch žen v postkomunistických státech společné vysvětlení?

Částečně to mediální realita je. V naší části světa vzbuzuje vzrušení několik političek, které to dotáhly až na vrchol, přitom v Latinské Americe v jedné chvíli vládly ženy na polovině kontinentu a africké státy měly prezidentky už v momentě, kdy se Středoevropanky teprve osmělovaly vstoupit do politiky.

Je tu však podstatný rozdíl. Zatímco jihoamerické lídryně – řečeno ve zkratce – většinou dosadili k moci jejich předchůdci, když je prostě označili za svoje následovnice a bylo to, a Afričanky se chápaly správy státu proto, že muži válčili, Evropanky, o kterých je řeč, se dostaly na vrchol postupnou cestou systémem ve svých zemích.

Zatím k tomu ovšem často potřebovaly i neopakovatelný moment v dějinách, šťastnou náhodu nebo svůj vzhled. A někdy se sešlo víc těchto faktorů najednou, jako v případě zmíněné prezidentky Čaputové. Slovenský sociolog Michal Vašečka do telefonu se smíchem přitakává na otázku, jestli si Slováci zvolili do čela státu krásnou a laskavou…