Rozložit paměť
Ve 3.37 tě probudí telefon.
Matčin hlas je tichý, přesto slyšíš jasně každou vyslovenou slabiku.
„Marendo, děda umřel.“
Nezachytíš v té větě nic zvláštního, nic naléhavého, a tak se nestihneš dostatečně rychle probudit. Matka telefon položí, aniž bys stihl cokoliv říct. Posadíš se, promneš si oči.
Tma na stěnách vypadá chvíli jednotná, postupně v ní ale objevuješ místa narušená páry pokroucených zlatých pruhů světla z ulice. Skvrny, kam se ti nedaří zaostřit.
Napadne tě, že jsi o některých věcech zatím nikomu neřekl.
Třeba – z těch schodů tě tehdy neshodil Filip. Spadl jsi kvůli vlastní hlouposti, a když ses probral, chtěl jsi využít situace. Překvapilo tě, jak snadno to celé prošlo. Jen o pár týdnů později sedíš s matkou v ředitelně nové školy a posloucháš prošedivělého muže s jiskrou v očích vykřikovat: „Tady u nás já žádnou šikanu nestrpím, to teda ne!“
Dostal jsi druhou šanci, alespoň podle matky. „Snaž se moc nevyčuhovat, ano?“ domlouvá ti, zatímco procházíte chodbou k učebně. Byl jsi odhodlaný zapadnout. Nebýt jiný a před nikým nemluvit o tom, co se ti honí hlavou. Nedat najevo, kým jsi. Každý krok pečlivě hlídat, nekroutit zbytečně pánví, na ostatní moc dlouho nekoukat. Ještě než vejdeš do místnosti, odkašleš si a vyzkoušíš nový, hlubší hlas. Uvnitř tě od té doby nikdo nepozná. Sklápíš hlavu pokaždé, když se kluci začnou bavit o holkách. Předstíráš, směješ se s nimi a o něco později si po vzoru ostatních jako tapetu svého prvního telefonu nastavíš…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.
