Fascinující vzduchoprázdno
Jedinečný potenciál „vágního terénu“ velkých měst získává v době pandemie další – a vyšší – smysl
Pěšky od „koně“, tedy ze samého centra Prahy, je to sem necelé čtyři kilometry. Cesta z Václavského náměstí na Nákladové nádraží Žižkov vede vznosnými bulváry Královských Vinohrad a romantickými parky Olšanských hřbitovů. Když tuto vzorovou trasu moderním velkoměstem člověk po necelé hodince urazí, otevře se před ním úplně jiný svět. Jako by prošel portálem, který ho rázem přenese kamsi do pohraničí.
Zchátralou bránou vstoupí na obrovskou zarůstající plochu, které dominuje vysloužilý kolos funkcionalistických nádražních skladů. Na louce plné divokých rostlin se honí zajíci, šumí tu březový háj, v jedné z rozpadajících se budov se pokouší zahřát někdo, kdo přišel o střechu nad hlavou. Všude na zemi se vzájemně proplétají koleje, které na východním konci areálu předloni České dráhy vytrhaly a svou někdejší pýchu tak definitivně zbavily funkce i smyslu. Nový se pro nádraží hledá a rozhoduje se o něm právě teď. Současná doba přitom nahrává myšlence, jestli by nešlo částečně uchovat dobrodružnou atmosféru, kterou aktuálně nabízí.
Divočina ukrytá kousek od centra hlavního města totiž nemusí sloužit jen bezdomovcům a milovníkům urbexu. Karanténa všechny naučila, že podobná místa se dají využít k procházkám, sportu nebo objevitelským cestám za kusem přírody, aniž bychom museli sedat do auta či používat MHD. Nebo k čemukoli jinému, fantazii se meze nekladou – na Žižkově se například nedávno otevřelo covidové autokino. Odborníci takovým územím říkají vágní terény, vnitřní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
