Dělníci kultury
Někteří výjimečně senzitivní lidé mají to štěstí, že když sledují výtvarná díla, jako by se při pohledu na ně dostali mimo své tělo a létali si v nějakém jiném světě, natolik je to pro ně intenzivní zážitek. Jak se nyní ukazuje, naši předci to takhle měli s uměním už před desítkami tisíc let. A doslova na něm ulétávali i jedinci, kteří jinak citliví moc nejsou.
Tým izraelských vědců v časopise Time and Mind zveřejnil studii, v níž se snaží odpovědět na otázku, proč jeskynní malby z období paleolitu dnes nacházíme v těžko dostupných skalních skulinách, kam se nedá dostat bez pomoci umělého světla. Podle vědců je klíčem k záhadě hypoxie. Stav, kdy v lidském těle klesne koncentrace kyslíku na hladinu, při které začne člověk prožívat halucinace a další mimotělní zážitky. K úbytku kyslíku muselo v jeskyních při používání zapálených loučí docházet právě v místech s nízkým průtokem vzduchu, kde nacházíme až 40 tisíc let staré malby. Během pokusů vědci spočítali, že v těchto prostorech se koncentrace kyslíku z běžných 21 procent snížila o tři procenta, což přesně stačí k dosažení hypoxie.
Náš předek si tak v kamenných labyrintech na území dnešního Španělska či Francie vlastně malbami vytvářel svůj vlastní vesmír. Zabydloval ho tvory, které důvěrně znal, maloval hlavně mamuty, nosorožce a bizony. Jeho dopaminem zaplavený organismus mu z nich však v mozku udělal mnohem bližší bytosti, které před ním najednou neutíkaly, ale proháněly se kolem něj k jeho…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
