Život a továrny

Každý velký politický střet by měl přinést nějaké poučení do střetů příštích. Jaké poučení si tedy Česko odnese z minulého týdne, kdy se po vzrušené debatě rozhodlo neuzavřít svůj průmysl? Zatím pouze víme, že čekání na tuhle odpověď nebude příjemné. Za týden teď v Česku na covid umírá výrazně víc než tisíc lidí, a pokud se v příštích dnech nakazíme, můžeme mezi nimi být reálně i my. Stačí, když budeme potřebovat místo v nemocnici, a ono, jak je pravděpodobné, nebude volné.

Víme i další ne zcela příjemnou věc: pokud jsme nezavřeli průmysl, zůstává potlačení nákazy závislé na individuální kázni továren testovat své zaměstnance a poctivosti hlásit nakažené. Také jsme závislí na tom, že zafungují další spíš lehká opatření vlády. Speciálně kázeň by se lépe dodržovala, pokud by nás čekala v dohledné době odměna v podobě uvolnění. Premiér Andrej Babiš ale koncem minulého týdne oznámil, ať lidé rychlé zlepšení a uvolnění nečekají. Tohle sdělení znamená, že vysoké počty mrtvých budou pokračovat i další týdny. Přesto bychom měli být v rychlých závěrech stran neuzavření továren zdrženliví.

Debata o nemocnicích

Neochota zavřít na dva tři týdny továrny přinesla hysterické nálady, během nichž se objevilo volání po generální stávce, oživil se slovník třídního boje, rýsují se linie, na jejichž protichůdných stranách jsou „vykořisťovaní dělníci“ a „kapitalisté jako vždy opovrhující lidskými životy“. Realita ale bude možná barvitější. Ve sporu o zavření továren spíš žádné ostré…