Rafael

Poznal jsem Rafaela jako adolescenta. Občas se objevil u nás doma se svojí mámou Reginou.

Byli z favely na severu města. Z oblasti, kterou když projíždíte, tak máte pocit, že svět vybuchnul a poskládal zpět obydlí z cihel tak, jak ty cihly právě dopadly na zem.

Chudoba, kterou si nedovedeme v Evropě představit. Špína, prach… a strašně moc lidí. V téhle části světa se tedy Regina narodila a tady žila s manželem a malým synem. Život tu rodinu definoval do extrémní chudoby a připravil jim budoucnost strávenou na běžných cestách chudých lidí v okolích jihoamerických megapolí.

Sledoval jsem je těch dvacet let, co se známe, a už před mnoha lety jsem zaregistroval, že jsou v něčem jiní. Rafael chodil poctivě do školy, vyhnul se kariéře bandity, které v okolí jeho trvalého bydliště propadá mnoho mladíků, a dokončil středoškolské vzdělání, v němž ho Regina a její manžel Ivan podporovali. Pokračoval ve studiu dál a zároveň si našel brigádu, ze které částečně platil svoje další vzdělávání.

Pár let jsem se s nimi neviděl. Přestěhoval jsem se do Evropy a zpět do Brazílie jsem se vrátil po sedmi letech.

První návštěva po mnoha letech byla velmi radostná. Regina vyprávěla a její manžel Ivan otevíral jedno pivo za druhým a na zápraží griloval steaky. Dozvěděl jsem se, že Rafael dokončil školu, našel si práci v petrochemii a propracoval se do nižšího managementu firmy. Hodně cestoval, jeden den jednal v Amazonii s dodavateli surovin a druhý den v São Paulu s prodejci výrobků.…