V knihkupeckých výlohách došlo ke zvláštní konstelaci. S objemnou biografií Kundera. Český život a doba od Jana Nováka sousedí nyní Slavnost bezvýznamnosti, poslední próza Milana Kundery samotného. Ty dvě knihy už od pohledu patří do jiné váhové kategorie: těžkotonážní životopis versus subtilní román, kamion plný faktografie versus kabriolet, kterým sviští vítr, smíření a smích. Ale přes všechny další rozdíly mají také jedno společné téma: historii, a co vlastně s ní.
Slavnost bezvýznamnosti lze brát jako Kunderovo slovo závěrem. Rozsahem novela, strukturou román je vlastně spíš už trochu nečekané post scriptum. Když kniha v roce 2013 vyšla poprvé, bylo to dvojité překvapení. Zaprvé ji Kundera vydal nejprve italsky, zadruhé to bylo dva roky poté, co prestižní edice Plejáda jeho domovského nakladatelství Gallimard autorovo dílo převázala stužkou. Nečekalo se, že tehdy čtyřiaosmdesátiletý autor ještě něco vydá, natož že uspořádá nějakou slavnost. Ocitáme se v jakémsi zastaveném čase či v zámezí dějin; v čase dovětku nebo krátkého koncertního přídavku.
Bezmocné žerty
Pozvánku na závěrečný raut od autora dostaly čtyři postavy, čtyři muži, čtyři přátelé: Alain, Ramon, Charles a Kaliban. Slavnost bezvýznamnosti svým obsazením připomíná komorní hudbu, smyčcový kvartet. Důraz leží na kompozici, novela se dělí do sedmi oddílů, stejně jako Nesmrtelnost či Nesnesitelná lehkosti bytí, třebaže rozsahem je čtvrtinová.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
