Kultura/mix
DĚLNÍCI KULTURY
Kytary jsou zpátky, baby! hlásá titulek The New York Times z minulého týdne. Neznamená to, že hitparády začaly opět bořit rockové kapely, ale opravdu to, že poptávka zákazníků po šestistrunném nástroji vylétla do nečekaných výšin. Přitom ještě před třemi lety věštil list The Washington Post elektrické kytaře smrt a legendární firma Gibson se obávala krachu. Ovšem půl roku probíhající globální pandemie, která ohrozila mnoho oborů podnikání, přináší nečekané poznání, že pro mnohé lidi se tento nástroj stal v karanténě společníkem i psychickou oporou.
Ze zájmu jsou paf i lidé přímo z branže. „Překonali jsme hodně rekordů,“ cituje článek Andyho Mooneyho z firmy Fender Musical Instruments Corporation, která mimo jiné od roku 1954 vyrábí ikonický model Stratocaster neodmyslitelně spjatý s rockovou hudbou. „Bude to rok s největším objemem prodejů v historii Fenderu, zažili jsme rekordní dny dvouciferného růstu a prodejů vybavení pro začátečníky. To je něco, co bych si ještě v březnu vůbec netipnul.“
Nejedná se jen o zábavu pro pamětníky zašlých časů – mezi novými hráči na kytaru je nezanedbatelný podíl mladých. Spousta lidí, která si říkala, že někdy v budoucnu, až budou mít čas, se začnou učit hrát na nějaký hudební nástroj, najednou neměla důvod to odkládat. Karanténa začala přát rukodělným činnostem, cottagecore estetice a více se četlo. Hraní na kytaru se stalo terapeutickou činností; způsobem, jak se zabavit i zaměstnat. Společně s tím…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
