Mámení soběstačnosti

Česko si znatelně vydechlo. Jistě ne celé, ale jeho viditelná část, lidé venku v ulicích, v zatím jisté práci, s vidinou běžících firem. Do země, která poměrně dobře odrazila největší rizika v podobě přetížení nemocnic, ale zároveň uzavřela kohouty ekonomiky, se dostavil pocit, že nejhorší je za námi a teď je čas na návrat do normálu. Ovšem možná právě proto teď vstupujeme do kritické fáze epidemie. Vyhráno totiž zdaleka není.

Zachovat klid

Když v březnu zveřejnili dva bývalí centrální bankéři Zdeněk Tůma a Mojmír Hampl text s výzvou, že je třeba připustit oběti a myslet na fungování ekonomiky, protože pouze ta zajistí dlouhodobě kvalitní zdravotnictví a další vymoženosti dobrého státu, zvedla se vlna kritiky. Hodně lidí oběma pánům vytýkalo přepočítávání životů na peníze a necitlivost. Hampl s Tůmou ale mířili správným směrem, jen příliš brzy. Česká společnost tehdy potřebovala odrazit hrozící vlnu nákazy na italský způsob a hrozba ekonomického krachu se zdála daleko.

Teď jsme dál. Česko si vyzkoušelo, jak úspěšně omezit sociální kontakty. Prověřilo kapacitu své nemocniční péče a získalo čas na její posílení. Spustilo systém chytré karantény. A také prodělalo ekonomický šok z první vlny epidemie. Jeho bilance není zatím jasná. Ekonomové se však shodují, že další kolo uzavření obchodů, služeb a zmrazení výroby by zemí zásadním způsobem zatřáslo. V zájmu celého Česka tedy je vyvarovat se druhé vlny epidemie pomocí všech těch malých otravných opatření.
…