Zprávy o smrti Usámy bin Ládina i Abú Bakra Bagdádího oprávněně plnily titulní strany novin, jejich reálný význam se však sotva vyrovná dopadům pátečního atentátu na generála Kásima Sulejmáního. Oba arciteroristé byli zabiti ve chvíli, kdy už jejich násilné organizace upadaly. Oproti tomu Sulejmání doteď platil za druhého či třetího reálně nejvlivnějšího muže mocného státu, Íránu, a byl mytizovaným, podle znalců široce oblíbeným představitelem tamního režimu. „Je to zřejmě nejriskantnější krok Spojených států na Blízkém východě od invaze do Iráku v roce 2003,“ označil proto páteční atentát provedený dronem na Sulejmáního vůz u letiště v iráckém Bagdádu David E. Sanger, velmi střízlivý a zkušený bezpečnostní expert deníku The New York Times.
Chladnokrevný šachista
Sulejmání, který coby dítě z chudé farmářské rodiny pracoval místo školy od třinácti let jako pomocný dělník na stavbách, vstoupil po islámské revoluci do revolučních gard a rychle stoupal vzhůru. Posledních dvacet let pak zcela zásadně utvářel šachovnici Blízkého východu. Vedl speciální jednotky Íránských revolučních gard určené k zahraničním operacím a v jejich rámci zakládal a koordinoval šíitské milice posilující íránský vliv v regionu. Spadalo pod něj více než sto tisíc ozbrojenců. Generálovým strategickým cílem bylo kontrolovat pruh území od Persie až ke Středozemnímu moři, čehož v minulých letech fakticky dosáhl.
Íránský režim se za vraždu generála nepochybně pomstí.[/pull…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
