Vrcholné životní zážitky mohou vypadat nečekaně. Jeden z nich popsala ve svém deníku mladá Britka ve chvíli, kdy se v září 1940 hitlerovské Německo rozhodlo změnit strategii v bitvě o Británii a vlny bombardérů poprvé vyrazily k plošné destrukci hlavního města Londýna. Cíl byl jasný: podlomit nepředstavitelným ničením a hromadným umíráním morálku britského civilního obyvatelstva, způsobit rozvrat a chaos, srazit Brity na kolena.
Zmíněná žena trávila třetí noc bombardování u rodičů svého přítele na severu města. Její jméno neznáme, příběh ale zachytil ve své sbírce válečných výpovědí svých krajanů Living Through Blitz (Prožili Blitz), britský autor Tom Harrison. „Byla jsem tak podrážděná, až jsem z toho byla nateklá, ve skutečnosti to ale byl strach. Paní R. (matka přítele) pořád jenom vařila čaj. Když se ozvalo zadunění, vykřikla vždycky: ‚To je bomba?‘ ‚Néé, jenom dělo,‘ zabručel vždy její manžel,“ píše se v deníku.
Čekání ve sklepě s vidinou smrti se zjevně nedalo moc vydržet. Nakonec žena i s přítelem vylezla na zahradu. Usadili se ve vysoké trávě a překvapivě zjistili, že to, co před sebou vidí, je vlastně krásné. Nebo možná spíše „krásné“, estetický dojem se totiž skládal dílem z vlahé podzimní noci prosvícené hvězdami a dílem z mihotavé, v teplých barvách vyvedené záře na obzoru, kde hořely londýnské doky. „Najednou už jsem se nebála, bylo to vlastně úžasné. Paprsky průzkumných reflektorů byly nádherné, jak křižovaly nebe z jedné strany na druhou, bylo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.