Hitem posledních dnů bylo „zvláštní místo v pekle“ vyhrazené pro stoupence brexitu, kteří svou myšlenku propagovali bez jakýchkoli plánů či představ na její uskutečnění. Jen sám čert asi ví, proč předseda Evropské rady Donald Tusk použil proti Britům tak silná slova, mnozí evropští politici a vyjednavači se nechávali slyšet, že jim rozdmýchávání emocí při rozhovorech s Brity dvakrát nepomůže. Přesto na ostrých slovech Donalda Tuska vlastně něco je.
Nikoli snad proto, že by bylo samotné opuštění Evropské unie smrtelným hříchem. Po zisku autonomie v rámci Dánského království odešlo v roce 1985 z EU Grónsko a brány pekelné zůstaly zavřené. Češi se úspěšně rozešli se Slováky a zůstali dobří přátelé.
Hříchem je tady naprostá sebestřednost, téměř obsedantní narcismus Britů. Ti se v celém evropském rozvodu projevují jako kmen nedospělých mužů a žen neschopných či neochotných brát vůbec v potaz své okolí a vnímat kontext. Britové dnes vlastně téměř s hrdostí prezentují před celým světem střet úzkých stranických zájmů a politických kariér, v jejichž zájmu se atmosféra ve společnosti hrotí na maximum. Jednotlivé frakce neváhají jako nástroj vydírání do hry vpustit variantu odchodu bez dohody, tzv. tvrdý brexit, který, jak se výjimečně v podstatě všichni shodují, by měl zásadní ekonomické dopady nejen na samotnou Británii, ale i na zbytek Evropy.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
