Dnem otevřených dveří oslavilo předminulou sobotu Centrum současného umění DOX v pražských Holešovicích deset let své existence. Původní koncept malé galerie se otci zakladateli a stávajícímu šéfovi centra Leoši Válkovi pod rukama postupně rozrostl v monumentální fenomén, jenž vysoce přesahuje dosavadní představy o tom, co je tu soukromý sektor schopný v kultuře vybudovat.
Výstavní plocha DOXu má dnes deset tisíc metrů čtverečních, loni byl ke galerii přistavěn moderní koncertní sál a návštěvníky zdálky ke vstupu láká multifunkční hala v podobě dřevěné vzducholodi položené přes svítivě bílé budovy komplexu. Jeho návštěvnost momentálně dosahuje na osmdesát tisíc lidí ročně. Polovinu z toho tvoří cizinci, z čehož profituje nejen DOX, ale i Praha obecně, protože k její návštěvě dnes spoustu lidí lákají právě taková unikátní místa, jakým je DOX.
Je známým faktem, že ne každému je Válkou vybíraný program po chuti. Bývalý horolezec, emigrant, developer a umělec v jedné osobě má tvrdou hlavu a často s ní jde proti zdi. Ať už ji představuje zdejší kurátorský establishment, který se od počátečního nadšení od Války odvrátil, neboť ten ve své galerii odmítá vystavovat takové současné umění, které se mu nelíbí – což je drtivá většina věcí, které naopak kurátoři milují. Anebo ať jde o členy grantových komisí, kteří z podobných důvodů DOXu v poslední době škrtí veřejné zdroje, jak jen mohou.
Stejně známým faktem nicméně je, že to u nás za vlastní peníze nikdo nedělá lépe než…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
