V Rapotíně u Šumperka startuje tento týden nové zařízení, jehož princip může laikům znít stejně kouzelně, jako když Jára Cimrman sliboval vyrábět zlato vyfukováním tabákového kouře do vody. Tentokrát ale vše funguje.
Místo tabákového kouře používají v Rapotíně bioodpad všeho druhu – prošlé potraviny ze supermarketů, zbytky jídla z restaurací, posekanou trávu nebo odpad z jatek. Za tyto suroviny není třeba platit, naopak za odvoz se peníze inkasují. Místo zlata vzniká „zelený plyn“, po chemické stránce podobný tomu z Ruska či Norska. Jen ho není třeba nákladně těžit a přepravovat. Vzniká na místě, bez uhlíkové stopy spojené se spalováním fosilií schovaných pod zemí miliony let.
Bioplynových stanic už je v Česku řada. Plyn buď samy prodávají jako čerpací stanice, nebo ho spalují na elektřinu a teplo. Nové je to, že stanice v Rapotíně, zbudovaná jako podnik zeleně smýšlejících podnikatelů, plyn filtruje na čistý metan a začíná ho posílat rovnou do plynárenské sítě. Jako kdyby ho těžila. Jde o první takovou přípojku v Česku s produkcí odpovídající energetickým nárokům dvou tisíc domácností.
V zemi, kde se polovina elektřiny vyrábí z uhlí a skoro třetina z jádra, lze snadno propadnout dojmu, že jedna lokální bioplynka nic nevytrhne. Že změna poměrů stejně není v lidských silách. Jistě, podstata je však jinde – v ochotě zapojit fantazii a uznat, že vedle těžkotonážních elektráren se tu díky novým, čistším a čím dál levnějším technologiím otevírá úplně nová éra, na niž…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
