Den zrady

Americký prezident rozhodně netrpí zbytečným sentimentem. „Nepomohli nám ve druhé světové válce, nebyli s námi v Normandii,“ vysvětlil Donald Trump minulou středu důvod, proč ze dne na den hodil přes palubu Kurdy na severu Sýrie, zavelel ke stažení části amerických vojáků a uvolnil oblast nástupu tureckých vojsk, jež považují Kurdy za své zásadní nepřátele.

Kurdské jednotky v Normandii skutečně nebojovaly, posledních pět let ale byly spolehlivým spojencem USA v boji proti tzv. Islámskému státu. Za vyčištění oblasti od teroristického chalífátu Kurdové zaplatili 11 tisíci životy svých bojovníků a bojovnic a rovnováhu v oblasti udržovali i nadále. Právě oni hlídají v detenčních centrech a uprchlických táborech asi deset tisíc zadržených džihádistických bojovníků a 80 tisíc jejich žen a dětí. Nikdo jiný tyto extremisty na svém území nechtěl a nechce. Vedle toho se na severovýchodě Sýrie pokusili vybudovat vlastní samosprávu, a tato snaha nyní končí tragicky.

Dál už se totiž události vyvíjely podle předpokladů. Ve středu shodily turecké stíhačky první bomby na kurdské oblasti, tedy do prostoru, který ve válkou rozvrácené Sýrii patřil v posledních letech k těm nejklidnějším a nejbezpečnějším. Do pohybu se daly i pozemní síly tvořené tureckou armádou a Turky vycvičenými islamistickými syrskými rebely. „Chceme zabránit vzniku teroristického koridoru na naší jižní hranici,“ zdůvodnil operaci turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Kam přesně chtějí Turci dojít a jak se ke…