Dopis z Porto Alegre

Je neděle, čtvrt na šest večer. Tohle místo mi vždycky připadá prokleté. Čekávám tady, když přijedu z horského městečka Nova Petrópolis do Porto Alegre, hlavního města brazilského státu Rio Grande do Sul. Když nejsou moc velké zácpy, dostanu se do bzučící a pulzující metropole, ještě než se začne zlověstně stmívat. Musím projít kolem starých lodních doků, periferií, která byla kdysi výstavním centrem města. Dnes fouká od řeky, co se tady slévá s mořem, ledový vítr. Přejdu přes betonový most a míjím bezdomovce a jejich stany z modrého, potrhaného igelitu. Začne poprchávat. Velcí černoši z Haiti nebo Angoly a čerstvě taky uprchlíci z Venezuely tady sbírají pajcované hodinky a řetězy z kočičího zlata. Prosvištím kolem nich v naději, že mi přece jen něco pojede, a stoupnu si udýchaná na zastávku. Slepec vedle mě nervózně ťuká holí. Všude jsou graffiti, obří galerie pouličního umění otevřené 24 hodin denně.

Přes nasprejované klikyháky je nalepená nálepka neonové, růžově orámované kukuřice. Okamžitě poznám Xadaluův rukopis. Jasně, na sloupu zastávky je taky nalepený už trochu olezlý „indiozinho“, nejznámější Xadaluova postavička zvaná „indiánek“. Kukuřice, symbol spojovaný s indiánskou mytologií, je novinka, a nedávno jsem ji viděla viset v dřevěném rámu vyvedenou na ručním papíře ve snobské kavárně Café Iberê vedle nového cool muzea Fundação Iberê Camargo. Xadalu tam před časem vedl grafickou dílnu.

Xadalu je jméno hrdiny Shadaloo ze hry Street Fight z devadesátek.…