Kudy z Afghánistánu

Donald Trump zcela evidentně hledá cestu z Afghánistánu. Ministr zahraničí Mike Pompeo minulý týden bez obezliček vysvětlil, co mu prezident přikázal: „Ukončete nekonečné války. Stáhněte jednotky. Snižte jejich počty.“ Trumpova frustrace z dlouhého a bezvýsledného konfliktu má své dobré opodstatnění. Washington nemůže jednoduše pokračovat v tom, co dělá posledních osmnáct let, a očekávat nové výsledky.

Vše teď ale záleží na tom, jakým způsobem Trump odchod uskuteční. Správně by se měl zaměřit na politickou dohodu mezi afghánskou vládou a Tálibánem. Takový postup by mohl zachovat úspěchy reálně dosažené od vypuknutí konfliktu. Pokud však odchod Američané odbudou, může to znovu rozpoutat afghánskou občanskou válku, dodat odvahu teroristickým skupinám a uvrhnout zemi do další dekády všeobecného rozvratu – což může nakonec donutit Spojené státy k nějaké formě návratu. To se vlastně stalo, když se Spojené státy v roce 2011 narychlo stáhly z Iráku.

Prohra nevýhrou

Skutečnou hrozbu představuje situace, které Amerika čelí pokaždé, když vede boj s povstalci. Henry Kissinger toto dilema pamětihodně popsal ve svém eseji zveřejněném v časopise Foreign Affairs před nástupem do funkce poradce pro otázky národní bezpečnosti v roce 1969. Spojené státy mají pozitivní cíl, chtějí dobýt území a ustavit na něm fungující vládu. Povstalci sledují negativní cíl: rozvrat. Spojené státy se řídí vojenskou strategií, povstalci psychologickou – snaží se nalomit vůli Američanů. Amerika…