Výzvy pro Staňkova nástupce

Tragikomický vývoj na ministerstvu kultury by neměl přehlušit zásadní otázku: totiž k čemu nám je vlastně tohle ministerstvo dobré a co by mělo být jeho posláním. Ze všech stran aktuálně zní, že hlavním úkolem nástupce Antonína Staňka – ať už jím bude kdokoli – je uklidnění kulturní scény a stabilizace příspěvkových organizací ministerstva. Jenže tahle práce na někoho čeká jen kvůli neuvěřitelné šlamastice, do které rezort Staněk zatáhl, a teď je nutné po něm ten zmatek uklidit.

Ve skutečnosti je před ministerstvem mnohem větší výzva. Konečně začít investovat do lidí a říci si, kde jsou ve státní podpoře kultury naše priority.

Jako stadiony bez sportovců

Staněk a jeho pár obhájců (jmenovitě jde o šéfa komunistů Vojtěcha Filipa a prezidenta republiky Miloše Zemana) se snaží u veřejnosti vyvolat dojem, že smyslem práce ministerstva je hledat „zlodějiny“ v jím rozdělovaných penězích. Když ovšem Staňkovi auditoři našli nesrovnalosti v Národní galerii a Muzeu umění Olomouc, nestalo se to kvůli tomu, že by někdo obcházel pevně nastavená pravidla. Oba odvolaní ředitelé se shodují na tom, že všechny své kroky konzultovali přímo s ministerstvem a to jim je posvěcovalo. Než případy prošetří policie, není důvod jim nevěřit.

Takhle to totiž na ministerstvu vždycky chodilo. V hluboce podfinancovaném rezortu se stalo zvykem, že se neustále hledají zadní vrátka, jejichž použití je jedinou možností, aby tady vůbec nějaká kultura mohla vznikat. Směšné tabulkové platy se…