Prvního ledna se maďarský premiér Viktor Orbán oficiálně přestěhoval – z jednoho břehu Dunaje na druhý. Se svou kanceláří opustil honosnou, grandiózní budovu budapešťského parlamentu a přesunul se do hradních místností na protějším kopci. Nový prostor je podstatně skromnější, premiérskému nájemníkovi ale na druhou stranu nabízí odstup a nadhled nad maďarským hlavním městem, které Orbán, rodák z nedalekého městečka Felcsút, nemá rád – jak se několikrát nechal slyšet. Budapešť zase, soudě podle volebních výsledků, nápisů na zdech a občasných protivládních demonstrací, nemá ráda jeho.
Viktor Orbán si tak koncem roku svým přesunem do hradní čtvrti splnil dlouholeté a veřejně známé přání. Završený rok byl pro něj i jinak úspěšný. Vzedmutí hněvu proti novele pracovního zákoníku, která před Vánoci dostala tisíce lidí do ulic nejen v Budapešti, premiér ignoroval a zákon umožňující firmám žádat po zaměstnancích 400 přesčasových hodin práce ročně (do té doby bylo možné 250), platí. Ještě předtím se Orbánovi a jeho straně Fidesz podařilo protlačit díky ústavní většině parlamentem hladce důležitější změnu – vznik celé nové větve soudnictví, podřízené politické moci. A v listopadu pak maďarský premiér utvořil největší mediální impérium ve střední a východní Evropě. Stovky novin, webových portálů, rozhlasových a televizních stanic, které do té doby vlastnili spříznění oligarchové a které podporovaly Orbánovu vládu, jsou nyní oficiálně a nepokrytě pod kontrolou jeho strany Fidesz.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
