Spolu u pracovního stolu

Tento článek vzniká trochu jinak, ve sdílené kanceláři zvané coworking. Začínáme na pohodlné pohovce ve velké hale zvané lounge. Pohovka je ze sametu, hraje tichá hudba, z oken je výhled na Václavské náměstí. Připomíná to trochu kavárnu a trochu obývák. Ale pracuje se tu. U stolků a na pohovkách posedávají další lidé s počítači sami nebo ve skupinkách a tváří se zaměstnaně. Je slyšet úryvky z hovorů a slova pojištění, pozice, makléř, smlouva, program. Mluví se tu anglicky, německy i rusky.

V průběhu dopoledne lidí přibývá, cizí rozhovory nabírají decibely a začínají rušit. Je čas přesunout se ze společné haly do klidu vlastní kanceláře. Jsou to kóje se stěnami z matného skla, kam se vejde jen pracovní stůl a židle. Někde jsou stoly dva, někde čtyři, spíš než vyslovení solitéři tu pracují malé firmy. Někde je mezi stoly natažena spousta drátů – tak se pozná IT podnik, programátorů a IT expertů je tady hodně. Dále tu najdeme personální agenturu, realitní kancelář, překladatelku, lidi z marketingu. Nepracují spolu, ale vedle sebe. Ve sdílené kanceláři, coworkingovém prostoru WorkLounge v Praze.

Podle společnosti Cushman & Wakefield je v České republice momentálně přes sto takových sdílených kancelářských prostorů – nejvíc v Praze, ovšem také v Brně, Olomouci či Ostravě. Většina z nich vznikla v posledních třech letech. Na čtvereční metry to není nijak velký…