Tato glosa je vlastně pokračováním editorialu ze třetí strany. Žijeme totiž v době, kdy se pravá vydává za levou a bílá za černou. Zatímco se tupí Ferdinand Peroutka, chystá se ocenění pro normalizačního žurnalistu a veršotepce Karla Sýse. Poslanci v pátek probírali bod „seznam návrhů osob navržených Poslaneckou sněmovnou na státní vyznamenání“, kde byl „za zásluhy o literaturu“ navržen i Karel Sýs. Hlasovali pro něj poslanci ANO, ČSSD, KSČM, SPD a Piráti, ze 161 přítomných poslanců Sýse podpořilo 108 zákonodárců.
Je pravda, že v době, kdy už v nejvyšší politické kariéře nevadí členství v KSČ, a dokonce ani spolupráce s StB, to už může znít jako zbytečné volání po spravedlnosti, nicméně oceňování kádrů kolaborantské žurnalistiky je přece jen něco, co se nemá s klidem přejít.
Pokud se někomu líbí Sýsovy básně, je to jeho věc. Stát ale nemůže tvrdit, že se zasloužil o literaturu, protože to není pravda. Tedy pokud tím nemá být řečeno, že se zasloužil o literaturu negativně. Sýs vedl kulturní rubriku v propagandistické Tvorbě. Pomáhal tak totalitnímu státu v šíření oficiálního škváru na úkor tvůrců, kteří i kvůli lidem jako Sýs nemohli tvořit, respektive svoji práci publikovat.
Mnozí komunistickému básníkovi vyčítají jeho porevoluční (v komunistických Haló novinách) útočnou kritiku na adresu demokratického státu. To ale není téma. Sýs prostě využívá svobody, kterou před rokem 1989 pomáhal potlačovat. Jeho odpovědnost za činy před revolucí však smýt nelze a bere dech,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
