Odkud dnes vane jed

V chladném lednovém vzduchu je něco cítit. Lehce nakyslý pach je všudypřítomný, ať se člověk pohne v ostravské městské části Radvanice kamkoli. Na zasněženou zahradu u rodinné vily vychází muž, nasaje mráz do nosu a suše pronese: „Dneska je to z ocelárny.“ Z jakého odvětví nedalekého hutního kolosu ArcelorMittal přinese vítr pach ke dveřím jeho domu, poznává Vladimír Burda spolehlivě, žije tady už padesát let. „Jindy to smrdí jako stará kamna, to je z koksovny, a občas i po zkažených vejcích, to jde od struskárny,“ vysvětlí. Radvanice jsou podle statistik místem s nejhorší kvalitou ovzduší v Česku a Vladimír Burda 15 let žádá úřady, ať to změní. Nedávno mu došla trpělivost: úřady stanovily limity jedů ve vzduchu a nedokážou vymoci, aby platily, tak je k tomu donutí. „Kdyby nám někdo pomalu přikapával jed do sklenic, šel by do vězení, ale pouštět do plic nám ho může a nikdo ho ani nezkouší chytit. To nejde,“ vysvětluje Burda, proč se pustil se státem do soudní bitvy a zažaloval ministerstvo životního prostředí o milion korun. „Není možné, aby dovolovali, že nás někdo dlouhé roky tráví.“

Osmkrát víc

Patrový rodinný dům postavil děd Vladimíra Burdy před 90 lety. To byly Radvanice rekreační oblastí, kousek od domu vyrostlo ve stejné době plicní sanatorium. Idyla skončila první lednový den roku 1952, když dva kilometry odtud slavnostně vzplál oheň v pecích Nové hutě Klementa Gottwalda. „Že je něco špatně, mi došlo už jako klukovi. Když jsem lezl na strom, spadl na mě z…