Zrovna zpracovávám pro Český rozhlas dokument z cyklu Příběhy 20. století o faráři a jezuitovi Františku Líznovi. To by byl panečku prezident! Mohli bychom se spolehnout, že mluví pravdu a rval by se za nás jako lev. Nikdo mu není lhostejný, ani ten nejposlednější zapáchající bezdomovec, který si třeba i za své trable může sám. Stará se o ně. Lízna toho má za sebou hodně přesvědčivého.
Za komunistické totality seděl pětkrát za to, že chtěl odejít za hranice na Západ, šířil samizdaty a letáky o politických vězních, podepsal Chartu 77. Navzdory estébáckému surovému nátlaku si dál trval na tom, že společnost řízená komunisty je uvězněná, nesvobodná a zvrácená.
Prezidentem má být člověk, který svým životem prokázal odvahu, pevnost při obhajobě lidských práv a liberálnědemokratických hodnot, jež chrání naši svobodu. Takový prezident by nikdy nenadbíhal ruskému diktátorovi Putinovi ani čínskému Si Ťin-pchingovi, neostýchal by se pozdravit s dalajlamou. Od takového prezidenta bychom mohli očekávat všechno to, co dnes tolik v politice chybí. Rozhled, otevřenost k dialogu a diskusi, vlídnost, mírnost. Nezahleděnost do sebe (určitě by se negoogloval), hájil by naše zájmy tak, aby bylo jasné, že patříme do Evropy, podílíme se na ní a neseme za ni i spoluodpovědnost. Zastával by se pronásledovaných, mírnil by nacionalistické, nenávistné proudy ve společnosti namířené na kohokoli.
Inicioval by Institut pro občanské vzdělávání. To nám chybí jako sůl. Představoval bych si…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
