Scéna to musela být poměrně dramatická. Ovšem z jiných důvodů, než jsme si dosud mysleli. Když se na Vánoce roku 1976 objevil reformní komunista a významný člen československého disentu Zdeněk Mlynář v bytě své bývalé ženy Rity Klímové s prohlášením Charty 77, očekávala, že jí ho nabídne k podpisu. Tato amerikanistka a ekonomka se rovněž angažovala v disidentském hnutí, v letech normalizace kupříkladu díky perfektní angličtině získané během pobytu v USA fungovala mimo jiné jako spojka mezi disentem a zahraničními novináři. I proto chtěla výzvu směrovanou ke komunistické státní moci podpořit. Jenže Mlynář Chartu nepřinesl jí, ale jejímu otci, prvorepublikovému komunistickému novináři Stanislavu Budínovi.
Když přesto Klímová a s ní i její tehdy devatenáctiletá dcera Milena projevily zájem, odmítl je Mlynář se slovy, že organizátoři chtějí na seznamu „pouze významné lidi“. Zatímco u nastávající maturantky Mileny to bylo ještě pochopitelné (chartisté od podpisu často zrazovali studenty, aby je ochránili před vyhazovem ze školy), u členky Šikova reformního ekonomického týmu a aktivní disidentky to nedávalo smysl. „Mámě to velmi vadilo,“ vzpomíná Milena Bartlová. „Měla doktorát, měla v té době být už docentkou ekonomie, byla aktivní – nebyla jen tak někdo. Čili odmítnutí jednoznačně mělo genderový důvod, jinak to vysvětlit nejde.“ Z Klímové se později stala jedna z mluvčích Občanského fóra (právě ona do Laterny Magiky přivedla Václava Klause), nabízeli jí místo v ekonomickém…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
