Od dubna se s kurzem české měny může dít cokoli, upozornil minulý čtvrtek guvernér ČNB Jiří Rusnok. Koruna se dala znovu do pohybu a Česko se začalo loučit s režimem svázaného a oslabeného kurzu, který fungoval tři a půl roku.
Leckomu bude chybět. Končí anomálie, která ale splnila svůj účel. Pokud centrální banka zvládne bez otřesů i finální fázi, kdy hranici 27 korun za euro definitivně zruší, pak jen potvrdí svoji pověst spolehlivé instituce, která vždy věděla, co dělá. Z kurzového závazku nakonec může být učebnicová lekce, k čemu je vlastně centrální banka dobrá.
ČNB oslabila kurz v listopadu 2013, po dva roky trvající recesi. Centrální banky v takové chvíli obvykle snižují úroky, tedy zlevňují peníze, aby podniky měly větší chuť investovat a lidé spíš utráceli, než spořili. Jde o vyzkoušenou metodu, jak zamrzlé hospodářství rozhýbat. V Česku ale tou dobou už úroky byly rok téměř na nule a nikam to nevedlo. Recese tlumila ceny a mzdy a v době řecké krize chyběla i naděje, že Česko vytáhne z problémů růst v eurozóně.
Dnes má Česko nejnižší nezaměstnanost v EU, mzdy rostou nejvíc za osm let a obchodní přebytek je nejvyšší v historii. Jistě za to nemůže jen kurzová politika; zlevnila ropa, eurozóna se zklidnila, přišly miliardy z eurofondů, vláda začala zvedat platy. Těžko ale nevidět, že slabší kurz Česku prospěl. V situaci, kdy vývoz tvoří přes 80 procent HDP (oproti třeba 50 procentům v Polsku), ani nic jiného nešlo čekat. Někdo může devalvaci vidět jako…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
