Bojovat až do konce

Když si Vladimír Patera před pěti lety založil datovou schránku, mezi prvními zprávami v ní přistál exekuční příkaz. A pak další a další. Všechny kvůli tomu, že měl jet pražskou dopravou načerno. Nedávalo to smysl – jednačtyřicetiletý zaměstnanec Senátu prodělal mozkovou obrnu, je prakticky slepý, od dětství má průkaz ZTP/P (zvlášť těžké postižení). Tato čtyři písmena znamenají, že cestovat zadarmo může nejen on, ale i jeho případný průvodce. Exekucí se nakonec ve schránce objevilo patnáct a celková suma se vyšplhala nad dvě stě tisíc korun.

A Patera s hrůzou zjistil, že podle soudních verdiktů se týkají opravdu jeho. Žádal soudy, aby vše zastavily, protože černá jízda v jeho případě přece nepřichází v úvahu. Reakce ho šokovala – když běží exekuce, nedá se už nic dělat. Měl se prý ozvat dřív, v takzvaném nalézacím řízení, které exekuci předchází. Jenže jak se mohl ozvat, když o žádném řízení neměl ani tušení? Po pětiletém martyriu se teď Patery zastal až Ústavní soud. Jeho nález může přispět k tomu, že exekuce v Česku budou příběhem s podstatně menší dávkou absurdity než dosud.

Vydržme to

Jak celé drama začalo, si Patera neumí dodnes vysvětlit. Pouze odhaduje, co se asi tak mohlo stát. Zhruba v době, kdy si revizor poprvé zapsal jeho údaje, ztratil při stěhování rodný list. Domnívá se proto, že ho kdosi zneužil a prokázal se jím revizorovi. Utvrzuje ho v tom i fakt, že v záznamu revizora stojí: černý pasažér tvrdil, že si zapomněl doma časovou jízdenku. Tu…