Kdo nepracuje, ať nejí

Některé problémy Česka vypadají tak složitě, tak komplexně, že není těžké propadnout pocitu, že nemáme šanci je zvládnout. O jednom takovém promluvila minulý týden ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová v rozhovoru pro server iDNES.cz. Týkal se prohlubující se chudoby v Česku.

Je to vlastně paradox. Republika sice výrazně prosperuje, Češi bohatnou a zlepšují své životy, zároveň však roste počet rodin, kterých se bohatnutí netýká, naopak mají problém zaplatit sobě a dětem základní potřeby, jako jsou pravidelné jídlo a potřebné oblečení. iDNES.cz si objednal průzkum agentury Median, podle něhož víc než milion lidí v Česku nemá na zaplacení základních potřeb. Pro lepší představu jde o ty z nás, kteří disponují coby jednotlivci menší částkou než 10 220 korun měsíčně, dva dospělí 15 330 korun a rodiče s dvěma dětmi 21 461 korun měsíčně.

Obecný, stručně pojatý popis zdejší reality vypadá následovně. V Česku přibývá lidí, kteří si nedokážou pronajmout byt (kvůli dluhům za předchozí nájemné nebo energie, exekuci, nedostatku peněz na kauci, rasové diskriminaci či špatné orientaci na trhu s bydlením). Končí v lepším případě na ubytovnách. Ve vyloučených lokalitách samozřejmě s těmito lidmi žijí i jejich děti, jimž stát neumí pomoci. Rodiny nemají peníze na dopravu do školy nebo pravidelné obědy, stát, kraje či obce ani jedno systémově nepodporují.

Sociálně vyloučené rodiny samozřejmě nemají peníze na kroužky, které dnes patří k běžné součásti vzdělávání, nemají…