Každá etapa si žádá něco jiného

Psát úvahu na téma „kdybych byl prezidentem“ je krajně nepříjemné a člověk by takové výzvě měl odolat. Ne snad proto, že většina lidí si již v dětství něco takového představuje asi jako variaci na princeznovské šatičky a moudrého krále a styděla by se s tím jít ven, ale zejména proto, že rozumný člověk se v dospělém věku takovou myšlenkou nezaobírá, snad s výjimkou narcistických osobností, jež to myslí vážně, a psychotiků, u nichž je to projev megalomanického bludu. Na druhou stranu, kdekdo je poradcem na politiku – věc veřejnou, takže kdekdo také může mít představu, co by se v takové funkci mělo ku prospěchu lidu dělat. Problém je jednak v tom, že každá historická etapa si žádá něco jiného, a jednak v tom, že i každý jednotlivec si představuje něco jiného. Těžko tedy hledat inspiraci v Čapkových Hovorech s TGM či v průnicích našich společných tužeb a citů. Tyto obtíže jsou patrné z velmi rozpačitých představ potenciálních kandidátů na prezidentský úřad, ať už u nás (jeden teď říká, že by chtěl sjednocovat a že má v pořádku krevní tlak a glykemii) nebo ve světě (poslední vítěz amerických voleb řekl, že postaví zeď na hranici s Mexikem, nepustí do země muslimy a bude kamarádit s Putinem). Zdá se, že dokonce každá chvíle si žádá něco jiného, přičemž cíle jsou dva: uskutečnitelnost té které vize a dlouhodobá prozíravost s ohledem na prospěch země. Zatímco to druhé se týká domácí politiky (duševního stavu obyvatelstva, hospodaření, kvality života, perspektiv pro…