Oslava idejí, ne území
Výročí státnosti nemá být jen vzpomínkou, ale závazkem do budoucna
Oslavy státního svátku 28. října měly letos vypjatější ráz než obvykle. I když se ale povzneseme nad aktuální politické třenice, je třeba si přiznat, že do 28. října je už navždy zakódovaný jeden problém. Kvůli němu bude možná spontánní zájem o tento den postupně uvadat, až se postupně změní v úplnou formalitu. Jak totiž udržet nadšení ze založení státu, který už neexistuje a za nějaký čas si jej už nikdo nebude pamatovat?
Nemusíme být ovšem nutně staromilci, abychom této vize zalitovali. 28. říjen s sebou nese velmi dobré důvody, proč jej slavit. Také však zosobňuje několik horších rysů, z nichž se může každý – bez ohledu na datum narození – poučit.
Víc Němců
28. říjen založil tradici, která by nám měla být v politickém smyslu nejmilejší – tradici české demokracie, svobodného právního státu budujícího poctivé fungující instituce. Obyvatelé Čech a Moravy byli k jejímu naplňování neseni ideály muže, který byl svým politickým myšlením výrazně napřed, a to nejen v rámci Československa. Hlásit se k Masarykově ideji státu zavdává důvod k radosti, jakkoli v ní můžeme najít omyly, jimž se vzhledem k nesmírně složité době dalo jen těžko vyhnout.
Velkou potíží bylo už pojetí státu. Československo vzniklo de iure jako národní stát, přitom ve skutečnosti národním státem nebylo. Žilo v něm šest početných národnostních skupin a jako vzor by se tedy mnohem víc hodil švýcarský národnostní model s nějakým neutrálním názvem, něco na způsob Středoevropské republiky. Obavy z…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
