Tratě budoucnosti, vlaky minulosti

Představme si, že by se výdobytky sametového listopadu zaváděly postupně, na zkoušku. Svoboda slova by se povolila napřed v Praze a středních Čechách, ve zbytku státu teprve tehdy, až když se osvědčí. Čtenář asi nemusí být ultraliberál, aby usoudil, že jde o nesmysl. Pokud je svoboda slova dobrá věc, je lepší ji zavést rovnou na co největším území. Stejné to bylo i s výhodami, které přinesl kapitalismus v ekonomické rovině. I konkurenci v prodeji chleba nebo cihel jsme zavedli všude najednou, protože jsme věřili v užitečnost konkurence jako principu.

Zdá se to banální, tak proč se tím zabývat? Problém je, že s onou vírou v dobré principy to v Česku není tak úplně pravda. Ukazuje to malé výročí, které si připomínáme: pět let konkurenčního provozu na železnici.

Průnik Radima Jančury na české železniční tratě je příběh úspěchu, jako je příběh úspěchu prodej oněch cihel. Na trati Praha–Ostrava, kde jezdí vlaky soukromníků i Českých drah, jsou výrazně nižší ceny a lepší služby než na trati z Prahy do Českých Budějovic, kterou provozují pouze státní dráhy. Důkazů o pozitivním vlivu je tolik, že další nejsou potřeba. Politici ale říkají, že se bojí i těch negativních, jež jsou méně vidět. Sílící pozice soukromníků oslabuje státního dopravce, který nese odpovědnost za všechny tratě, nejen ty lukrativní. Zájem o vlaky do Ostravy je mezi soukromníky velký, dál na polskou hranici už ale nikoli.

Kvůli podobným potížím politici dalšímu uvolňování prostoru soukromníkům brání. V…