Všichni jsme teď ohavní

Ať už hodíte voliče Donalda Trumpa do jednoho pytle nebo ne, otázka těchto voleb je přesto jen jedna: kdo jsou jeho sympatizanti? Jednou z možností, jak na tuto otázku odpovědět, je rozšířit pohled za horizont Spojených států. Trump je součástí trendu populismu, který se šíří napříč Západem. Za posledních několik dekád jsme svědky vzestupu populismu – zleva i zprava – od Švédska po Řecko, od Dánska po Maďarsko. V každé zemi se vede diskuse, která se soustřeďuje na příčiny typické pro tamní politickou scénu. Jenže tento jev je natolik podobný v mnoha zemích s tak rozdílnými politickými systémy, kulturami a dějinami, že musí existovat společná příčina.

Konec třídní volby

Populismus je rozšířen na Západě, ale do velké míry chybí v Asii, dokonce i v tak vyvinutých ekonomikách, jako je japonská nebo jihokorejská. Na ústupu je v Latinské Americe, kde levicoví populisté ve Venezuele, Argentině a Bolívii přivedli tyto země v poslední dekádě na buben. V Evropě však vidíme stabilní a silný růst populismu prakticky všude. V důležité analýze pro instituci Harvard Kennedy School of Government její autoři Ronald Inglehart a Pippa Norris vypočítali, že zatímco v šedesátých letech minulého století měly populistické strany zprava a zleva zastoupení 2,4 procenta, respektive 6,7 procenta, v současné dekádě stoupla jejich podpora na 13,4 a 12,7 procenta.

Nejpozoruhodnějším jejich zjištěním je, že na této vlně populismu přestává mít hlavní podíl pokles ekonomiky, který byl dosud…