Malé čtyřnohé šelmy připomínají obyvatele země vycházejícího slunce tvrdohlavostí i přísnou elegancí. Ne náhodou o kočkách vzniklo v tamní literatuře hned několik význačných románů. Tím nejnovějším je útlá próza Kočičí host současného spisovatele a zejména básníka Takaši Hiraideho. Román vydaný v originále v roce 2003 snad ani nemohl přijít z jiné země – sálá z něj meditativní klid, smysl pro uměřenost i talent pro to vidět svět tak, jak ho jiná kultura vidět nemůže. Drobné detaily a momentky plynoucího času skládají atmosférickou mozaiku v duchu estetiky wabi-sabi – fenoménu, který učí nalézat krásu v jednoduchosti i nedokonalosti a ctí zemitost a autentičnost.
Příběh sám je tak vlastně velmi prostý. Bezdětný pár třicátníků žijící a pracující v pronajatém domě kdesi na kraji Tokia začne navštěvovat sousedovic kočka Čibi. Ačkoli to nejdříve nevypadá na dlouhé přátelství, život páru se postupně začne točit kolem svérázného hosta. Odcizeným manželům pomůže najít znovu cestu k sobě, a vypravěče dokonce inspiruje k tomu, aby se vydal na dráhu spisovatele. To vše se nicméně odehrává jaksi v pozadí, stejně jako krach japonské ekonomiky na začátku devadesátých let, jenž zvedl ceny nemovitostí a přinutil manžele dům opustit.
Hiraide je v popisu lidských emocí strohý, o to víc prostoru věnuje lyrickým obrazům z domu a jeho zahrady, po níž se Čibi tak ráda prochází. V Japonsku získal Kočičí host několik literárních cen, překvapivě ale zarezonoval i v Evropě a…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.



















