Rychlým, nacvičeným pohybem zatahá Oslan za silný, bílý provaz. Bývalý námořník ví, jak tahat provazy, dvacet let tahal sítě z mořské hlubiny a lovil z ní tuny ryb. Jenže tento provaz není od sítě, Oslan jím o půl sedmé ráno roluje nahoru vrata svého malého stánku. Oslan už není námořník, ale prodavač nožů.
Jeho stánek stojí na kraji městské tržnice v ukrajinském přímořském letovisku Berďansk, vzduch se plní vůněmi čerstvé zeleniny, solených ryb či masa a také pachem laciného textilu a bot. Oslan je krymský Tatar a zdejší majitel stánku ho zaměstnal v naději, že přiláká ukrajinské zákazníky, kteří jsou přesvědčeni o tom, že každý Tatar se vyzná v nožích. Oslan jim sice vůbec nerozumí, ale práci vzal. Moc dalších možností stejně neměl.
Oslan B. (celé příjmení si nepřeje zveřejnit kvůli obavám o bezpečnost zbytku rodiny) odešel z Krymu přesně před dvěma lety, několik měsíců po anexi poloostrova Ruskem (na jaře 2014). Pochopil vzkaz krymských úřadů, když mu na dveře jeho domu ve městě Feodosija jednou zaklepali čtyři muži. Zdvořile se představili jako policie a systematicky, důkladně a bez vysvětlení prohledali všechny čtyři místnosti, kde žil se ženou a třemi dětmi. „Podvědomě jsem se na takovou prohlídku připravoval, zprávy o nich se mezi Tatary šířily. Zpočátku jsem si říkal, že to nebude problém, nemám co skrývat.“
Oslan nebyl žádný zapálený muslim (byť do mešity chodil), ani veřejný kritik anexe, svůj názor si nechával pro sebe. V referendu nehlasoval, protože byl…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
