Abych byl prezidentem, musel bych se jím nejprve stát, abych se jím mohl stát, musel bych to chtít a mnohé pro to udělat, a já nevím, jestli bych to teď uměl chtít, a už vůbec nevím, zda bych pro to chtěl vše nezbytné udělat. Takže i v mém případě jde o hypotetickou konstrukci víc než na kvadrát. Mohu si jen představit, že se dnes večer uložím do postele v Brně jako rektor Masarykovy univerzity a, podoben Kafkovu Řehoři Samsovi, probudím se zítra ráno v Praze proměněn v prezidenta Republiky československé.
Inspirován hrdinou Kafkovy Proměny, snažil bych se s novou situací vyrovnat zcela racionálně a nepropadnout šoku z nově nabytých prodloužených údů, kancléře, mluvčího, poradců, jimiž je objemné institucionální tělo prezidentovo podpíráno. Tíze zodpovědnosti bych musel čelit zpytováním svědomí a tím, že bych na pomoc povolával muže hodné následování, zkoušel bych si představit, co by tak po ránu dělali František Josef I. či Masaryk.
Prezidentování je vlastně rektorování ve velkém.
A teď dost legrace a do práce. Vstával bych, ač nerad, brzy. Odmítl bych komorníka s číší vína a začal dávat výpovědi, to se rozumí. Vyřizování každodenní úřední agendy by sice asi muselo počkat na nové spolupracovníky, ale aspoň bych si mohl v tichu prázdných sálů během dopoledne rozmyslet, co dál. Prezidentování je vlastně takové rektorování ve větším měřítku. Reálnou moc skoro nemáte, ale ostatní ve vás podle potřeby vidí kazatele, zpovědníka…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
