Oběti znásilnění většinou mlčí. Slova jedné ale právě otřásají americkými médii a veřejností.
Její dopis určený útočníkovi a jeho právníkům, kteří společně trivializovali její utrpení, má mrazivých 12 stránek a měl by si jej přečíst každý (www.theguardian.com/us-news/2016/jun/06/stanford-sexual-assault-case-victim-impact-statement-in-full).
„Několik vaginálních a análních výtěrů, jehly, očkování, pilulky, foťák namířen přímo mezi mé roztažené nohy. Uvnitř mě dlouhé chirurgické kleště a vagina potírána studenou, modrou barvou, když hledali vnitřní trhliny. Po několika hodinách tohoto všeho mě konečně nechali osprchovat. Stála jsem pod proudem tekoucí vody, zkoumala své tělo a rozhodla jsem se, že jej už nechci. Děsila jsem se ho. Nevěděla jsem, co uvnitř mě bylo, jestli to bylo kontaminované, kdo se mého těla dotýkal. Chtěla jsem si svoje tělo svléknout jako kabát a nechat ho v nemocnici spolu se vším ostatním,“ pronesla minulý týden u soudu a její slova byla následně zveřejněna. Trauma znásilnění po party na Stanfordově univerzitě zaznamenala strhujícím způsobem tak, že si ty hrůzy a následky dokáže představit každý. Škoda že svůj talent musela uplatnit v tak smutné věci.
Škoda je i celý ten zbytek. Pachatel, student prestižní univerzity a člen elitního plaveckého týmu, se v ostudném procesu vysekával z maximálních čtrnácti let a dostal pouhých šest měsíců. Znásilnil sice dívku, která byla intoxikovaná a v bezvědomí, ale pochází z ekonomicky úspěšné rodiny se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
