Ten kontrast udeří do očí. České Velenice jsou polepené barevnými reklamami, které nejsou sladěné mezi sebou a ani s domy, na nichž visí. Lákají na laciné zboží, do kasina Monaco, do nočního klubu Venus. Název podniku inspirovaný antikou – řecká restaurace Perikles – a majitelé obchodů se jmény jako Karasek nebo Ruzicka jsou i v Gmündu na druhé straně hranice. Tím ale podobnosti končí: cedule na obchodech jsou vkusné, chybí billboardy, zato omítky jsou dokonale opravené. Od prvních metrů po vjezdu do Rakouska je cítit blahobyt a harmonie.
Něco tu ale nesedí. Země je sice krásná a bohatá, konkrétně čtvrtá nejbohatší v EU, ale prezidentem se tu málem stal kandidát Svobodné strany Rakouska (FPÖ), která současné pořádky odmítá a politologové ji řadí mezi pravicové populisty.
V poměru hlasů 50,3 ku 49,7 procenta ve druhém kole voleb vyhrál proevropský bývalý šéf Zelených Alexander Van der Bellen, naléhavé otázky tím však nezmizely. Odklánějí se naši sousedé od Evropy? A naopak se přiklánějí směrem k autoritářům? Co hlasování, které ke dříve nezajímavým rakouským prezidentským volbám přitáhlo mezinárodní pozornost, vlastně znamená?
Vydali jsme se pro odpovědi na cestu po umetených starých náměstích, kolem upravených polí, přes údolí Alp až do zahrady na vídeňském předměstí. K velmi odlišným Rakušanům, kteří vysvětlují politické preference a pocit ze své země.
Síla pesimismu
Pětitisícový Gmünd volil podobně jako většina rakouských maloměst: Norbert Hofer z FPÖ…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
