Pojem „muž z Davosu“ označuje příslušníka globální elity, jež se každoročně schází v tomto švýcarském lyžařském středisku, aby debatovala o budoucnosti světa a uzavírala výhodné obchody. Není známo, zda některý z těchto byznysmenů četl román Thomase Manna Čarovná hora (Der Zauberberg), který Davos proslavil už téměř před sto lety. Kdyby ho však četl, možná by s pokorou zjistil, že velcí spisovatelé budou mít v přemýšlení o světě vždy náskok i před těmi nejúspěšnějšími podnikateli.
Skutečným mužem z Davosu je fiktivní postava Hanse Castorpa, mladíka, který se chce stát inženýrem, ale ještě předtím jede navštívit na pár dnů svého bratrance Joachima do sanatoria vysoko v horách. Jenže dostane horečku a zůstane tam sedm let, během nichž on i čtenář skrze rozpravy dalších postav dostávají lekce o evropské civilizaci, vesmíru, lidském těle, o smrti a o lásce a také o tuberkulóze.
Psát recenzi o Mannově románu nemá smysl – od jeho vydání v roce 1924 jich bylo napsáno nespočet. Je to monumentální dílo jednoho z největších německých spisovatelů, tečka. Jakkoli geniální, má však co říct čtenáři i po téměř sto letech?
Záznam o záznamu
Odpověď zní ano, ale je třeba být připraven na čtení poněkud jiného druhu. Mann psal knihu jako velmi čerstvý záznam o naší civilizaci těsně předtím, než se rozpadla vypuknutím první světové války. My ho dnes ovšem musíme číst také jako román historický, tedy jako záznam o záznamu. Například dlouhé úvahy o podstatě hmoty či…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
