Na první biografii spisovatelky Honzy Krejcarové, jejíž sexuální otevřenost nemá v české literatuře obdoby, se čekalo pětatřicet let. Nakonec tento dluh splatila debutující polská bohemistka Anna Militzová. Její kniha je poctivou prací, jež přináší především několik nových skutečností o životě prokleté básnířky, která spolupracovala se surrealisty a okouzlila Egona Bondyho, Iva Vodseďálka i Bohumila Hrabala.
Jediná dcera novinářky Mileny Jesenské a architekta Jaromíra Krejcara, která na prahu dospělosti stanula ve chvíli komunistického převratu, asi nemohla vést „běžný“ život. A Černá – příjmení po druhém manželovi, kterým podepisovala většinu povídek i vzpomínkovou knihu – se vymykala z každodennosti opravdu bytostně. Legendy o dívce s cinkem v oku, „labuti s poraněnou perutí“ a Bondyho múze se vinuly mezi kavárenskými stolky jako kouř z cigaret. Zachytit je nebylo jednoduché. Její život byl plný zvratů – manželství, rozvodů, porodů, potratů, stěhování, věznění, soudů o děti, závislostí a pobytů na psychiatrii. Sama navíc ráda pábila. Její dílo nikdy nevyšlo kompletně. Mnoho pamětníků je po smrti. A tak Militzová logicky po pěti letech pátrání nazývá biografii příběhem.
Příběhem poskládaným na co nejucelenějším faktografickém základu, který čerpá z chorobopisů, soudních protokolů i svědectví příbuzných. Pečlivá Militzová být umí – díky její práci se našly i dopisy Jesenské z Ravensbrücku. Do interpretace díla Černé a jejího místa v české literatuře se ovšem autorka…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
