Vlna skandinávských detektivek s sebou na pulty čas od času kromě zhýralých detektivů přinese i produkty zcela jiného charakteru. V případě Dánské občanské války 2018–24 Kaspara Collinga Nielsena to je pozoruhodný antiutopický román, ze kterého mrazí vskutku nepříjemně.
Ocitáme se v Dánsku roku 2018, kde začala občanská válka. Dav právě odpočítává, kat nechává sekyru dopadnout, a protože lidé si žádají hlavu poslance jako trofej, sekne znovu, aby ji oddělit od trupu. Na rohu se mezitím rozdávají kalašnikovy a vyráží se na další lov. „Mladý politik byl hrůzou bez sebe. Měl roztrhaný oblek a na bleděmodrou košili se mu z nosu tenkým pramínkem řinula krev. Tři muži s šátky Občanské fronty ho vyprostili z mlátícího, kopajícího a plivajícího davu. Lidé řvali jako zvířata: Zabte ho! Vypíchněte mu oči! a všemožné jiné nadávky.“
Co pochopí můj pes
Nielsenovi je dvaačtyřicet a Dánská občanská válka je jeho druhou knihou. Když ji v roce 2013 vydal doma, vynesla mu vášnivé diskuse, kritiku i ceny za dílo pozoruhodné imaginace. Když nyní přichází v českém překladu, vyznívá již jako možný a představitelný obraz konce, který evropskému společenství hrozí – i když pořád jako extrémně ponurá možnost. Nielsen přitom nepíše stylem George Orwella a nečteme 1984 pro 21. století. Nenabízí seriózní románovou alegorii, ale bujaré defilé představivosti, která mísí žánrové prvky sci-fi či fantasy s groteskností, jež má blízko ke kafkovskému černému humoru.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
