Pokud se dnes chce mladý perspektivní Brňan po dni stráveném diskusemi v kavárnách okolo filozofické fakulty a hledáním správného úhlu, ze kterého vyfotit čerstvě odhalenou sochu Jošta Lucemburského, odreagovat příjemným filmem, těžko k tomu najde lepší místo, než je Univerzitní kino Scala. Stačí, aby došel k třípatrové budově na Moravském náměstí, kde se kino ukrývá v docházkové vzdálenosti Moravské galerie, Janáčkova divadla a ostatně i většiny dalších podstatných míst ve městě. Pravděpodobně tam nebude sám: Scala se letos stala nejnavštěvovanějším jednosálovým kinem v Česku.
Došlo k tomu ovšem až po celé řadě historických zvratů. Kino založilo už v roce 1929 Družstvo obchodních a průmyslových zaměstnanců a podle vlastní zkratky je zvukomalebně pojmenovalo Bio Dopz. Ve třicátých letech se z marketingových důvodů přejmenovalo na Scalu; po druhé světové válce, kdy se vžil zvyk nahlašovat příliš podezřelé reakce diváků příslušným orgánům, zase z poněkud jiných pohnutek získalo název Moskva. Ten vydržel – s krátkou pauzou během brněnského pražského jara – až do roku 1989, kdy pod vedením města získalo zpět svobodu a prvorepublikové jméno. Po několika letech porevolučního provozu se ovšem Scale postavila do cesty další překážka: kapitalismus. Do Brna přišla multikina, Scala se dostala do ztráty a město se ji v roce 2011 rozhodlo přes nevoli občanů zavřít.
O dva roky později ji však vzkřísila Masarykova univerzita. Kino si ve spolupráci s firmou Aeropolis, která provozuje…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
