Je to jenom jedna výstava a jedna kniha o jednom městě. V něčem je však projekt Obrazy Chebu přelomový: poprvé se tu vedle sebe ocitají umělci, kteří spolu dlouhá léta žili v jednom státě, ale poté je od sebe oddělily hranice – a hlavně společenská paměť.
Komu dnes něco řekne kupříkladu jméno Adam Kraft? Přitom bez jeho vlivu si nejde udělat obrázek o společenském životě v západních Čechách mezi dvěma světovými válkami. Bez něj a dalších „německy hovořících výtvarníků“ by Obrazy Chebu nemohly vzniknout. Vždyť ve městě, na jehož měnící se podobu od středověku až po konec 20. století se projekt zaměřil, Češi tvořili před válkou desetiprocentní menšinu. Tak jako v dalších sudetských centrech.
Není tedy náhodou, že právě v Chebu či Liberci v poslední době přibývá akcí, jež připomínají někdejší prolínání českého a německého živlu. Od chebského Muzea a Galerie výtvarného umění, které za Obrazy stojí, to i v roce 2015 vyžaduje jistou kuráž. Zatímco z německy píšících českých spisovatelů se dnes u nás již zkouší u maturity, jejich německy mluvící výtvarní kolegové jsou ve své původní domovině většinou stále nezvanými hosty.
Lokální význam
Zmíněný Kraft je jistě vyostřeným příkladem. Své proslulé regionální vydavatelství Dům pro knihu a umění Chebska založil v roce 1927 s K. H. Frankem. A jak známo, tenhle karlovarský knihkupec to ve své snaze připojit Sudety k…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
